V rámci mezinárodního projektu Erasmus+ jsme 20. května 2025 navštívili s žáky 8. ročníku Muzeum pražského vodárenství v honosné Engelově budově vodárny v Podolí.
A nestačili jsme se divit. K vidění tam mají keramické potrubí i 2 000 let staré z dnešního Turecka, takové bylo i u nás na Pražském hradě či Vyšehradě.
Viděli jsme vodní kolo, které pohánělo mechanismus, který vytlačoval vodu z Vltavy do celé řady vodárenských věží. Dozvěděli jsme se, že Praha měla vždy problém s nedostatkem pitné vody a na začátku 20. století Pražanům pomohl velký mezinárodní projekt, který přivedl do Prahy vodu z 23 km vzdálených hlubokých vrtů v pískovcích pod řekou Jizerou. Na projektu se podíleli Němci, Francouzi (technické zařízení), Italové ze Sicílie (stavba potrubí) a Rakousko-Uhersko. Voda do Prahy začala přitékat 1. ledna 1914. Dodnes tato stavba dodává 25% nejkvalitnější pitné vody pro Prahu.
To nejkrásnější z celé exkurze je vidět vodárnu zevnitř. Jedná se o architektonický skvost dle projektu Antonína Engela z konce 20. let 20. století. Druhá budova vznikla až v 50. letech přepracováním původního projektu (arch. Engelem) kvůli zavádění nových technologických procesů. Budova zůstává uvnitř prosvětlena, ale v oknech jsou UV filtry, aby světlo neznehodnocovalo kvalitu vodu. Ve vodárně, hned na začátku výrobního procesu, mají pstruhy. Pstruzi jsou biologickým indikátorem kvality vody. Pokud přežijí, může se voda dále upravovat pro použití jako pitná voda. V hale jsou vidět pískové filtry, které vodu čistí. Tyto filtry se čistí 1x za dva dny probubláváním vzduchu, který vyžene nečistoty nahoru a ty odtečou do kanalizace. Závěrečnou fázi zajišťují uhlíkové filtry.
V roce 1850 byla v Praze spotřeba vody na osobu taková, jako dnes, asi 107 litrů na osobu za den. V 90. letech minulého století ale spotřeba vody vystoupala až na 350 l/os. a den, tak se uvažovalo o nutnosti dalšího zdroje vody pro Prahu. Tehdy ale přechodem na tržní hospodářství stát přestal dotovat cenu vody a spotřeba vody začala klesat a klesá dodnes. Nejmladší zdroj vody pro Prahu – Želivka, uvedena do provozu v roce 1972, má tak díky poklesu spotřeby vody dostatečnou kapacitu i pro celý Středočeský kraj a čtvrtá vodárna pro Prahu se tak stavět nemusela.
Muzeum pražského vodárenství se bude uzavírat a rekonstruovat, takže další možná prohlídka bude až v roce 2027. Nenechte si tak úchvatnou příležitost ujít.
Napsala Lenka Podzimková