Už jste někdy zkusili chodit poslepu nebo se ve tmě pohybovat po svém pokoji? Případně jste někdy přemýšleli nad tím, co nevidomý nemůže dělat nebo zažít? Zdají se jim sny? Vědí, co jsou barvy? A jak, co a kde se takové děti učí?
Nás to zajímalo, a protože naše paní učitelka kdysi učila ve škole pro nevidomé, domluvila nám tam exkurzi.
V pátek 28. března jsme se vydali na návštěvu do Školy Jaroslava Ježka v Loretánské ulici v Praze. Když jsme tam šli, cestou jsme vyzkoušeli takové brnivé schody. Měli jsme s sebou obrázek pro paní ředitelku i pro paní učitelku. Nesli jsme i obrázky pro děti, udělali jsme jim hmatové ježky.
Když jsme tam přišli, šli jsme do družiny. Byla hrozně malá, ale měli tam i dost deskovek, např. Člověče, nezlob se. Mají i tělocvičnu, je také malá, v ní používají takové speciální míče, které v sobě mají rolničky. V tělocvičně mají i lezeckou stěnu.
Paní ředitelka nám ukázala jídelnu, třídy, internát a krásně vyzdobený sál. Tam jsme se potkali se čtyřmi třeťačkami. Ukazovaly nám, jak čtou i píšou Braillovým písmem. Mají hrozně tlustou a taky velkou čítanku. Vypočítaly nám i příklad písemným odčítáním. Učí se to stejné, co my.
Byla tam jedna holka, která uměla výborně hrát na klavír. Další měla hrozně moc koníčků, přestože nevidí. Také nám ukázaly slepeckou hůl, které na sobě měla takový čudlík a ten po zmáčknutí, třeba u metra, říkal směr a zastávku.
Jejich škola je mnohem starší než naše a je to pěkné bludiště. Moc se nám tam líbilo a pozvali jsme jejich třetí třídu, aby na oplátku přišli oni k nám. Jen jsme je varovali, že u nás je mnohem větší hluk.
Napsali žáci 3.A s TU Kateřinou Tesařovou